Publikováno 14.10.2019 na starém blogu.
-Proč cestuješ se psem?
Zeptal se mě Marco. Ital, který byl dobrovolníkem, stejně jako já (dokud jsem neutekla) v ekologickém kempu v Pyrenejích.
-Protože je to můj pes.
Zaskočeně jsem odpověděla.
– Vždyť to máš kvůli tomu strašně složitý.
– Ano, ale rozhodla jsem se, že chci psa, tak ho mám…
-Kolik jí je?
-5
-Aha, tak to jsi se rozhodla už dávno. A to ho nemůžou hlídat třeba rodiče?
– Minulý rok ji hlídali a bylo to pro ni náročné.
– Tak to je přeci normální. A potom si zvykne…
– Ano, ale beru to tak, že jsem zodpovědná za to, co jsem k sobě připoutala.
Odpověděla jsem. Vzpomněla jsem si na svou nejoblíbenější knížku – Malého prince.
„Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.“
Cestovat se psem není jednoduché. Tento rozhovor se ani nemusel odehrát, jelikož jsem se z Perpignanu do kempu dostala jen za pomoci štěstí. Normálně totiž autobusy ve Francii psy neberou.
Ale stojí to za to!
Když je vám ouvej, stýská se vám, nebo vám dojde, že jste přecenili svoje síly, máte vedle sebe chlupaté stvoření. Psa, který přestože mlčí, vám často řekne mnohem víc než člověk. Je zticha a přitom cítíte nádherné spojení.
Dva měsíce spolu. Nikoho bližšího jsem tam po většinu času neměla. Takže i já, stále užvaněná, přestávala mluvit a komunikovala jsem s Hejlou skrze myšlenku.
Když jsem táhla šíleně těžké tašky, trmácely jsme se někde v Montpellier, nevěděla jsem, kam jet, kde budeme spát… Ona spořádaně šla, nečuchala, na nikoho neštěkala. Cítila, že teď na to není vhodná příležitost.
Naopak v horách, když jsme byly obě dokonale uvolněné a šťastné, lítala si, jak se jí zachtělo…
Proč to všechno teď píšu?
Více jak měsíc po příjezdu?
Protože si to musím připomenout hlavně sama sobě. Všechno jde, když se chce. Ale zároveň, to chce trochu přemýšlet. Já měla velké plány. Chtěla jsme z Francie dojet sama domů. Být déle na farmě v Pyrenejích…
Nestalo se tak. Zjistila jsem, že jsem přecenila síly. Že to nedám. Nedostatečně jsem předem plánovala. Nelituju toho. Naopak jsem ráda, že jsem si to dokázala přiznat.
Teď sbírám odvahu a vymýšlím, co podnikneme příště. Ponaučená zkušeností…
Děkuju ti Hejlo, nejlepší parťáčko 💚
O našich zážitcích někdy příště, doufám, že brzy 🙂
