Jakmile jsem uměla sedět, snažila jsem se psum dávat pokyny. Od 8 let jsem měla Trickinku. Záhy jsem začala psát knížku, jak cvičit psa.

Od 11let jsem nejezdil na jiné tábory než psí. Knížka o psech nesměla chybět na lavici a naštěstí mě kamarádka Lucka vždy zachránila a ukázala, kde jsme.

Od necelých 17 jsem měla svůj cvičáček a začal pomáhat s tréninkem psů i ostatním. Přesto přese všechno jsem se trápila tím, že nevím, na jakou chci VŠ a co chci dělat. Lákala mě psychologie. Ale poprvé jsem uvěřila ostatním, že se tam dostat nedá. Podruhé jsem věřila, že to zvládnout jde. Ale přijetí na psychologii mi uniklo o dvě špatně zodpovězené otázky. Štvalo me to. Mrzelo…Šla jsem na jiný obor a v červnu odešla. Nebylo to ono. „Můj“ Honzík mi hodně pomohl uvědomit si, že trénink psů je to, co mě baví, jde mi a že se tím (snad 😀 ) uživit dá. Jeho touha po vzdělání, účastnění se zahraničních kurzů, mi dodala odvahu se porozhlédnout po kurzech v cizině.
Ucelená teorie i praxe. Hodně nových vědomosti. Protože já chci vědět a umět jelikož vím, že toho tolik nevím a nechci zůstat na tom, kde jsem.
Vím, ze mě baví práce s problémovými psy a zároveň je mi blízký trénink „po dobrém“.
Až jsem našla to pravé. Hned mě nadchla obsáhlost materiálů. Odeslala jsem dlouhý přijímací formulář a čekala. Až jednoho dne přišel email od Jean samotné. Vybrala mě! Přijímají mě!

Ještě se ujistila, zda si věřím, že to zvládnu, jelikož je to hodně náročné a celé v angličtině. Neváhala jsem! Vydrancovala jsem nejen svůj účet a šla do toho!
Ano, psala Jean Donaldson a jsem studentkou The Academy for Dog Trainers Je to pro mě veliká výzva, na kterou se neskutečně těším!

Diky za tu možnost.Děkuji za podporu a důvěru Čížovi

A svým rodičům za to, že jsem vždy mohla mít psa. A nakonec i to mé trénování začínají brát na milost