Můj přístup&reference

Od mala se ptám „proč“. A nespokojím se s odpovědí „protože to tak je.“, „protože se to tak dělá.“
Chci věcem rozumět, vědět, jak fungují. Stejné to mám i u psů. Hodně se ptám a také ráda vysvětluji.
Chtěla bych, aby lidé pochopili, co a proč se psem dělají.

Tato moje touha učit se mě stále „nutí“ hedat nové informace, pozorovat, učit se ze zkušeostí, číst a účastnit se všemožných seminářů.

Díky tomu, že Trickinka se mnou nesdílela nadšení pro agility. Jsem začala zjišťovat, co by šlo jinak. Zlom nastal s knížkou Jak trénovat nemožného psa a s rozhodnutím vydat se v čerstvých 14letech (v roce 2012) k Brnu na tábor Pozitivní motivace od A-Z.
Poznala jsem tam skvělé lidi a tento přístup se mi tak zalíbl, že už jsem nechtěla trénovat psy jinak.

Mým cílem je, aby se pes i člověk na lekci i při soužití cítil dobře. Proto se vyhýbáv využívání averzivních pomůcek(elektronický obojek, škrtící a ostnatý obojek…).
I přesto psi získávají jasné informace a využívám k tréninku vědecky podložené metody.
Lidem se snažím vše vysvětlit, aby věděli, proč co dělají.

Každý můj pes a každý pes, který přijde na mou lekci, mě něco nového naučí, přiměje přemýšlet.
Za to jsem moc ráda a mohu se tak stále učit novým věcem. 🙂

Těším se na Vás 🙂

Reference&Media

Reportáž v ČRo Region o tréninku psů

Reportáž v ČRo Region o agility